Bez názvu

Jak tábor Dobova v době našeho pobytu fungoval?

Uprchlíci přijíždí vlaky z Chorvatska, většinou třikrát denně, v každém vlaku je asi osm set až devět set lidí. Někdy přijedou vlaky jen dva. Po příjezdu jsou lidé odvezeni starými městskými autobusy asi kilometr od nádraží do oploceného areálu tábora s velkými bílými hangáry.

Chlapec v autobuse do tábora.
Zde jsou rozděleni na ty, kteří mají doklady a ty, kteří ne. Ti, kteří doklady nemají, jdou do zvláštního hangáru, kde projdou podrobnějším rozhovorem – za pomoci tlumočníků, kteří typicky pochází přímo ze Sýrie či Afghánistánu a dokáží tak poznat, jestli jsou lidé opravdu z těchto zemí či jiných blízkých (stává se občas, že se Pákistánci či Iránci pokouší vydávat za Afghánce ve strachu, že je jinak dále nepustí). Lidé bez dokladů po rozhovoru dostanou dočasné doklady.
Poté všichni – ti s doklady i ti s nově vytvořenými doklady – projdou registrací. Všichni si mohou vzít základní jídlo a oblečení, které vydává místní civilní obrana a dobrovolníci, v případě nutnosti navštívit lékaře a následně všichni společně čekají v dalším velkém hangáru, kde si mohou krátce odpočinout.

Výdej jídla
Až všichni projdou registrační procedurou, typicky tak po třech až pěti hodinách, jsou všichni opět odvezeni autobusy na nádraží a odtud odjíždí jiným vlakem na rakouské hranice. Občas přijelo také několik dálkových autobusů a část lidí jela na rakouské hranice autobusy místo vlaky.
O celý chod tábora se stará 200 policistů v každém okamžiku. Jsou různých národností.
Vše je velmi dobře zorganizované, systém fungoval, všichni prošli spořádaně a bez chaosu skrze celou registraci. I policisté byli většinou slušní. Jen zřídka bylo vidět, že některý konkrétní policista třeba neumí moc anglicky a pomáhá si místo toho křikem a hrubostí.

Co jsme tam dělali jako dobrovolníci?

V táboře bylo vždy asi 20 dobrovolníků ze slovinské  charity Pracovali jsme ve dvou směnách, od 8 od rána do 8 do večera a potom další směna noci. Každá směna měla svého (zaměstnaného) koordinátora. Tak polovina dobrovolníků byla ze Slovinska, zbytek různě – Němci, my z Česka, Rakušani,…
Jídlo obstarávala civilní obrana. Hlavní prací bylo vydávání oblečení z velkého skladu. Čištění stanů po odvozu uprchlíků, úklid vesnice, přes kterou uprchlíci procházeli.V táboře byl červený kříž a také polní nemocnice, ve které v době našeho pobytu byli rakouští lékaři.
No a byli tam dobrovolníci užiteční? Podle mě ano. Myslím, že ve dvou hlavních rolích – jednak dobrovolníci přinášeli do místy trochu tvrdého systému měkkost. Schopnost povídat si s lidmi, usmívat se na ně, řešit specifické potřeby. Něco, na co policisté nemají čas – a nebo náladu, protože jsou na místě už dlouho a je to jejich práce, na rozdíl od dobrovolníků, kteří přijedou na krátkou chvíli a jsou ještě čerství.
1
Naše parta :-)